Historie

Škola vznikla v roce 1901 jako ústav pro vzdělávání zahradníků z širokého okolí Brna. Zpočátku měla pouze ovocnářské zaměření, později se však výuka rozšířila na celou zahradnickou problematiku, takže nakonec zahrnovala všechny obory zahradnické činnosti včetně úzkých specializací jako vazačství, aranžérství, školkařství, sadovnictví a samozřejmě s nimi související všeobecné a průpravné předměty. Během této doby prošla škola celou řadou reorganizací a změn názvů školy. Měnilo se i zaměření a další specializace s různou délkou školní docházky (2, 3, 4, 5 leté), formy studia (denní, dálkové i externí) a také různé stupně dosažené kvalifikace absolventů od absolventského vysvědčení, závěrečné zkoušky přes výuční list až po odborné a úplné maturitní vysvědčení. Škola tak významnou měrou ovlivnila vzdělanost a odbornou zdatnost zahradníků zpočátku v jihomoravské zahradnické oblasti, později však i v dalších oblastech Moravy, jižních Čech
a Slovenska.

K tomu samozřejmě přispěla kvalita a odborná úroveň učitelů, tedy těch, kteří svoje znalosti a zkušenosti předávali žákům. (A na významné zahradnické osobnosti nebyla bohunická škola chudá. Byli zde takoví, jejichž jména znala a zná celá zahradnická veřejnost, jako byli Suchý, Markus, Berének, Steinblink, Luža, Peikes, Homola a další, kteří tvořili historii a věhlas této školy. Odborně publikovali, byli autory a spoluautory učebnic pro zahradnické školy s celostátní působností a také externími učiteli Vysoké školy zemědělské v Brně.)

Za dobu působení V. Dvorského jako ředitele dosáhla škola největšího rozmachu nejen v počtu žáků, počtu typů škol a jejich zaměření,
ale i budováním a rozšiřováním zázemí školy. Tato škola dala základy také celé řadě absolventů, kteří se uplatnili nejen v zahradnických provozech, ale nemálo z nich se prosadilo také v odborných, výzkumných a šlechtitelských institucích, botanických zahradách, vědeckých ústavech včetně Akademie věd a jako učitelé vysokých škol.

Absolventi bohunické školy se úspěšně uplatňovali a uplatňují nejen doma, ale i v Evropě, severní i jižní Americe.

Zahradnické školství se však rozvíjelo souběžně ve dvou školách. Jedna sídlila v Brně-Bohunicích, druhá v Rajhradě. Zahradnické školství
v Rajhradě má dlouholetou tradici, na niž navazujeme dodnes, jelikož část teoretické výuky probíhá ve zmodernizované budově postavené
v roce 1905. Zahradnictví se zde vyučuje nepřetržitě od roku 1950.

Počátek zahradnické výuky byl reprezentován dvouletou zahradnickou školou pro pracovní zálohy státních statků v působnosti pro Československé státní statky v celé tehdejší republice. Na zahradnickou školu byli přijímání pouze chlapci. Ve školním roce 1953/54 dochází ke změně názvu školy na Učňovskou školu zahradnickou a do školy nastupují pro změnu zase pouze dívky. (Současně s Učňovskou školou zahradnickou byl ve školním roce 1958/59 otevřen dvouletý zemědělský obor pěstitel-chovatel, který byl po třech letech přeložen na zemědělskou učňovskou školu do Želešic.)

Později dochází ke změně názvu na Zemědělskou učňovskou školu – obor zahradnický a 1. září 1979 rozhodnutím IVV MZVŽ ČSR Praha bylo v Rajhradě zřízeno SOU zahradnické s tříletým učebním oborem Zahradník. Tento již tradiční obor, o který je stále velký zájem, pokračuje i v současné době.

Dalším mezníkem ve vývoji školy byl rok 2004, v němž se sloučila brněnská a rajhradská zahradnická škola spolu se zemědělskou školou
v Želešicích a sídlo nově vzniklého školského zařízení bylo ustanoveno v Rajhradě. Výuka i nadále pokračuje v zahradnických oborech, nově však přibyl obor vzdělání Ekologie a životní prostředí. V roce 2011 se slavnostně otevírala nová moderní školní budova pro teoretickou výuku a nové skladové prostory. V roce 2016 se rozrostl areál pro odbornou výuku, čímž žáci získali kvalitní podmínky k výkonu učební praxe. Byly postaveny dvě nové budovy pro zázemí žáků a pedagogických pracovníků i výukový vodní prvek.